Pár slovy? Pražská graffiti legenda. Progresivní, inspirativní a nekompromisní autor, který se prosazuje i jako abstraktní malíř. Graffiti pojímá jako otevřenou emotivní disciplínu. Sám vyznává projev založený na neřízené intuici – expresivní gestickou malbu, kterou akčním způsobem vrství přes sebe a volně kombinuje nejčastěji s principy koláže. Typický je pro něj výrazný kolorismus, smysl pro experiment a momentální improvizaci. Ve své tvorbě někdy vychází z vlastních básnických textů. (Radek Wohlmut, teoretik umění)

Aktuálně má za sebou úspěšnou kolektivní výstavu v prestižní DSC Gallery s názvem „DSK: Point, Tron, Romeo, Bior“, která proběhla v červenci 2019.

Osmadvacetiletáletá tatérka, ilustrátorka a grafická designerka z Prahy se zabývá ilustrací jak dětskou, tak lineworkem v modernějším stylu, ale také mural workem (ilustrací na velké formáty - stěny), či story boardy. Grafice a ilustraci se věnuje od roku 2012. Tetování realizuje od začátku roku 2018, při něm se zaměřuje na linework a dotwork s motivy fauny a flory v černobílé barvě.

V minulosti spolupracovala s několika značkami např. Vans, Puma, Dr. Martens, Converse, Albatros Media, Rock Café, Girls Without Clothes, Jameson, Mighty Sounds, Zoot, Vnitroblock, Captain Morgan, Red bull, Darling Cabaret a jiné. Má za sebou několik autorských výstav, například v Kavárně co hledá jméno nebo Rock Café Praha.

Dominik Miklušák je studentem UMPRUM, při své práci se pohybuje v různých mediích včetně videa a hudby. V minulosti se podílel na několika realizacích pro ilustrátorské studio Drawetc. V současnosti je na volné noze a pracuje na vlastních projektech.

Lucie Jindrák Skřivánková absolvovala Akademii výtvarných umění v ateliéru M. Rittsteina. Při škole začala v rámci studijních stáží cestovat do zahraničí. Od roku 2005 samostatně vystavuje nejen v Evropě ale také v Jižní Americe. K jejím velkým výstavním projektům patří výstava v hlavním městě Brazílie, v tamější sedmé nejnavštěvovanější stavbě.

L. J. S. se ve své práci snaží uvádět v soulad zdánlivě nesourodé prvky a poukazuje na sílu jejich výrazu a dynamickou regeneraci. Skřivánková spojuje přesnost architektonické kresby s neurčitými krajinami malovanými širokými tahy štětcem, rozplývajícími se do barevných skvrn. Když srovnáme její skici, často narazíme na stejnou kombinaci pravoúhlých linií, typických pro funkcionalismus, s měkkou, křivkovitou linkou inklinující k abstrakci. Z tohoto důvodu česká malířka preferuje modernistickou architekturu, když spojuje obrazy budov z různých měst, a vytváří tak kosmopolitní městskou krajinu s vratkými hybridními interiéry v rozptýlené atmosféře. Tato metoda jí umožňuje nacházet kompromis mezi přísností architektonického racionalismu a výrazovostí malby, dále mezi objektivitou architektury a subjektivitou umělce.

Zdá se, že Lucie J. Skřivánková stále balancuje mezi dvěma opačnými polohami, mezi plánem a improvizací, mezi architekturou a přírodou, mezi označením hotové a nedokončené, mezi realitou a fantazií, mezi minulostí a přítomností. Možná se jedná o dvojznačný postoj umělce, typický postmoderní době, která stojí na fragmentaci a pomíjivosti. Možná se ale jedná jen o postoj malíře, který hledá v kombinaci kontrastních prvků regenerující expresivní sílu a dynamiku energii a tvůrčí vitalitu, které se občas objevují a občas mizí jak v životě, tak v umění.

Rodák z Prahy se věnuje široké škále výtvarných stylů – malba, koláž, ilustrace, grafika, socha a přes 20 let graffiti. Tvoří na volné noze.

Umělec původem z Kanady, kam počátkem 70. let emigrovali jeho rodiče. Studoval Beal Art College (London, Ontario) a poté OCAD University v Torontu. V roce 2012 se přestěhoval do USA, kde se zúčastnil několika výstav v Bostonu a v New Yorku. Jako občan České republiky se chtěl vrátit a poznat své kořeny, proto se v roce 2015 usadil v Praze a stal se rezidentním umělcem Pragovka Art Districtu.

Ve své tvorbě využívá technik jako koláž, dekoláž a asambláž, kombinuje různé materiály a nalezené předměty, nebo objekty znovu využívá, ale v jiných souvislostech. Inspiraci přitom nachází v městské kultuře, v ulicích a mezi lidmi, kteří tato místa užívají. Jak sám tvrdí: „Mým cílem je abstrahovat postavy a portréty a vyzvat diváky, aby se zbavili izolace a osobních zábran, hledali pravdu a pravost v každém díle a zároveň uplatňovali svou vrozenou schopnost vytvářet smysluplné vztahy s lidmi a uměním prostřednictvím přímého kontaktu a interakce.“

Ve svých dílech sleduje dopad technologie na lidskou komunikaci. Používá vizuální jazyk založený na duševní činnosti nebo procesu získávání znalostí a porozumění skrze myšlenku, zkušenost a smysly. Zajímá se i o to, jakým způsobem ovlivňuje lidskou osobnost postupné zhoršování nebo ztráta myšlení, paměti či zraku.

Adam Zimmermann (@iamrushdog), 32letý umělec původem z Prahy, je rezidentním ambasadorem pražské pobočky Molotow a od roku 2014 tvoří své obrazy a kousky, díky spojení moderní a tradiční Kaligrafie, s expresivní Kaligraffiti, které se stalo jeho vášní. V jeho dílech často používá zobrazené úryvky textů písní, citáty nebo zašifrované osobní sdělení. Mnohdy jde i o contemporary-expresivní, základní široké a tenké dynamické tahy štětcem, které vychází z částí písmen na sebe napojujících a tvořících harmonii mezi pozitivním a negativním místem. Tak vzniká struktura tvarů, která má při pohledu z větší dálky sjednocující finální vjem.

Jeho tvorba je ovlivněna pouliční kulturou, ve které z části vyrůstal, a také západním pobřežím, kde v jedné z mexických čtvrtí na předměstí Los Angeles studoval, bydlel a kam se i nadále rád vracel. Toto místo jej ostatně přitáhlo k latinské kultuře a umění s ní spjatém, inspiraci začal čerpat u umělců jako je Chaz Bojorguez, Retna, Defer, TheosOne, Gunshots Letters a Niels Shoe Meulman, který směr Kalligraffiti roku 1990 založil.

Svůj styl stále inovuje, experimentuje a čistí. Jeho oblíbené motto od Poe One zní: „Each One, Teach one“.

Student Akademie výtvarných umění v Praze (Grafika 2, Malba 1). Být režisérem v Čechách je těžké, ale příběhy v obrazech můžete vyprávět i sami a kdekoliv. Malíř, kreslíř, grafik a filmař, který vychází z tradice klasické malby, ale v současné době se věnuje umění v ulicích, psaní a kurátorství v galerii Sklad M1. Nedávno absolvoval půlroční stáž v Jeruzalémě. Spolu s Pavlem Duškem vyhráli v srpnu 2019 výtvarnou soutěž Mural Art vypsanou radnicí Prahy 7 o realizaci muralu u stanice metra Vltavská.

Je vystudovaná restaurátorka, animátorka a designérka. Po studiích pracovala jako restaurátor a zachránila nejedno dílo od zmizení ze světa. Svou kariéru nicméně začala na pódiu jako performerka na různých akcích. Ve svém volném umění využívá důkladných znalostí restaurátora ve spojení s invencí a neustálou touhou objevovat.

Jejím rukopisem jsou spíše realistické formy, pověstná je svou linkou. Podstatou umělecké práce Věrky Vybíralové je její značka - Dynamická Rychlokresba, kterou založila a pod níž se jako průkopnice také zapsala do povědomí veřejnosti. Maluje obrovské formáty, nástěnné malby i velkoformátové komiksy, jež jsou součástí OD KOTVA v Praze a mají její typický nádech. Ukázky její práce jste ale mohli postřehnout na stovkách akcí, či projektu NEPŘEHLÉDNUTELNÍ, kde dala za vznik monumentálním portrétům, především obyčejných lidí. Nejprestižnější práce Věrky Vybíralové byly k vidění například v rámci výstav na Pražském hradě a dodnes je najdete na mnoha českých zámcích a hradech.

Studovala grafický design v Karlových Varech, ilustraci na VOŠ Grafické v Praze. Během studií na vysoké škole a stáže ve Španělsku se soustředila na grafiku – suchou jehlu, akvatintu, lept aj. Nejdříve se věnovala kresbě, přičemž před třemi lety začala malovat. Chtěla, aby kresby měly větší hloubku, získaly další rozměr. Nahodilostí a experimentem si vytvořila rukopis, kterým malby emocionálně doplňuje a posouvá za hranici všednosti. Čerstvě se věnuje posunutí strukturálních maleb dál formou tetování s cílem přežití její tvorby navždy se svým nositelem. Tetuje figurativní motivy s přesahem do abstraktních linií, což působí ještě expresivněji – svou praxi aktuálně uplatňuje v pražském studiu Blackout Tettů.

Mladý ilustrátor původem z východního Slovenska, který momentálně žije a pracuje v Praze. Již při svých studiích na umělecké střední škole rozvíjel techniky polygrafie, grafického designu a zpracování knih. Vystudoval grafický design na Ostravské univerzitě.

Za sebou má celou řadu úspěšných street artových realizací po celé ČR i na Slovensku. Aktuálně se věnuje ilustraci a volné tvorbě.

Ilustrátor a degustátor hudby, rodilý Prostějovák, který je aktuálně studentem magisterského ročníku v Ateliéru ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM. Milovník techniky, sci-fiction a bizarních a bájných světů, které se také promítají do jeho prací, ať už v podobě knih, maleb či různých grafik. V roce 2016 získal cenu Grafika roku ve studentské kategorii.

Studentka AVU, jejíž obrazy jsou syntézou hororu, sladkých kýčovitých předmětů a humoru. Obří plyšáci se na jejích plátnech potkávají s temnými kostrami a čerty, kteří se odrážejí v jejich třpytivých očí, malí psíci se vznášejí v místnostech jako návštěvníci z pekla a nákup z candy shopu je součástí mystického invokačního kruhu. Ráda tvoří bizarní obrazy, které skrze předměty reflektují náš vnitřní svět a naše démony, a zároveň svět vnější, především to, čím jsme obklopeni v obchodech (to krásné a třpytivé spotřební zboží). Jako hlavní aktéry často používá děje i figury, které do těchto kompozic zasazuje – a při jejich malbě se snaží spíše než z fotky vycházet z živých pózujících modelů. Pracuje především olejem na plátno, ale sem tam sáhne i k jiným technikám.